Hotovo!
Projekt je oficiálně dokončen. Stavební firma odjela a dům teď prochází tou nejdůkladnější zkouškou – bydlí se v něm. Jaké jsou první dojmy? Upřímně, zvláštní. A ještě zvláštnější je, že se nedostavil pocit euforie ani radosti z dokončeného díla. Možná je to tím, že to bylo náročné a já jsem vyčerpaná. Ticho. Prázdno. Žádní řemeslníci, žádná auta dodavatelů, žádné otázky v italštině, žádné poházené nářadí, lahve Peroni, nedopalky cigaret ani chaos. Tříletý projekt je u konce.
Ale dost o pocitech – zpátky k samotnému domu. Nejvíc mě fascinuje jeho soběstačnost. Na střeše máme fotovoltaiku, která vyrábí elektřinu a část vrací zpět do sítě. Zajišťuje ohřev vody, napájí čerpadlo ke studni a dodává energii pro celý dům, včetně nabíjecí stanice pro auto. Voda pochází z 200 metrů hlubokého vrtu. Ta technologie je úžasná – dům funguje ekologicky a soběstačně. A to se v Apulii, kde svítí slunce více než 300 dní v roce ☀️, opravdu hodí.
Co se týče architektury, jsem spokojená nejen s vizuální stránkou, ale hlavně s tím, jak přirozeně dům zapadá do olivového háje a okolní krajiny. Ano, je to novostavba, ale detaily jako venkovní schodiště po fasádě, design komínu, bílá omítka, zelená okna s mřížkou a k tomu zelené okenice mu dodávají jižanský charakter. Barevné schéma evokuje léto, Středomoří a prázdniny. Zelená okna s okenicemi připomínají barvu listů olivovníků. A protože jde o vilu určenou k pronájmu, místní architektonické prvky jsme záměrně akcentovali, aby hosté cítili kouzlo a atmosféru Apulie.
Celý komplex tvoří dva domy spojené bazénem a relaxační zónou. Nová vila stojí naproti menší původní budově, tzv. „Lamia“, která dříve sloužila farmářům jako útočiště před sluncem a sklad nářadí. Při návrhu jsem k oběma stavbám přistupovala odlišně. Lamia má působit dojmem, že tu stála odjakživa, a nyní byla citlivě obnovena. Na její střechu jsme umístili lokální keramické objekty „Pumo“, které ji nádherně zdobí. Naopak hlavní vila má působit moderně a současně, ale ne natolik, aby v olivovém háji působila jako vetřelec. Je jednopodlažní, protáhlá, a díky lokálním detailům skvěle zapadá.
Ze zadní fasády navazuje venkovní kuchyně, typicky postavená jen z cihelné konstrukce pokryté omítkou. Má dřez, plynový gril a varnou desku. V létě je tu radost vařit a servírovat hned vedle na stůl. Prostor je zastřešený – masivní dřevěné trámy položené na bílých pilířích a na nich rákos. Z přední strany domu je zastíněná veranda s posezením a výhledem na bazén. K tomu BBQ zóna, pergola a další venkovní místa, protože vila má prázdninový charakter.
Dispozice: hlavní vila má tři ložnice, každá s vlastní koupelnou. Původní budova funguje jako samostatná jednotka s obytnou místností, kuchyní, ložnicí a koupelnou. Dispozice jsme navrhli s ohledem na pronájem: soukromí v podobě ložnic s koupelnami, ale i společný prostor s velkým jídelním stolem a plně vybavenou moderní kuchyní. Americká lednice pojme spoustu surovin a výrobník ledu je v horkých dnech k nezaplacení 🧊. Nakoupit čerstvou místní zeleninu, ovoce, šunky a sýry a užít si oběd či večeři al fresco – to byl záměr.
Interiéry jsou střídmé, ale promyšlené. Hrají si s přírodními materiály – len, bavlna, kámen na podlaze i pracovní desce, masivní dřevo, ratan a speciální omítky v tlumených odstínech. Nešlo mi o množství barev nebo dekorací, ale o kombinaci textur. Kresba kamene, letokruhy dřeva, nepravidelná struktura lnu, přírodní ratan – dohromady vytvářejí interiér, kde se snoubí krása a nedokonalost přírody. Vše navazuje na okolí: olivovníky, fíkovníky, granátovníky, kaktusy, červenou půdu, kamenné zdi a divokou vegetaci jihu Itálie.
Ačkoli je stavba hotová a bazén napuštěný, práce nekončí. Čeká nás spousta krajinářských úprav. Olivovníky na jihu ohrožuje smrtelná bakterie Xylella fastidiosa, která se nevyhnula ani našim stromům. Udržovat 1,7 hektaru je práce nejen pro nás, ale i pro další generaci 💪🏻.
